Spirit - kapitola 13 - Překonej strach

8. srpna 2013 v 15:24 | Pavli |  Kapitoly

Kapitola 13 - Překonej strach

"Půjdeme zatím z Trpasličích dolů nebo z Měsíční hory?" ptala se Andy, která zrovna hledala na internetu, který klíčník je nejblíže.

"Ty měsíční hory by mohly být krásné, ale mě se do kopce fakt jít nechce." řekla Luna a přitom si balila do batohu spacák, protože obě cesty nám zaberou celý den.

"Takže doly jo? OK. Vytisknu mapu."

O pár minut později jsme byly na cestě. A když jsme dorazily k dolům, byla už tma.

"Má to být v nějaké jeskyni…" řekla Andrea.

"Co tahle." ukázala jsem na tu nejblíže.

"Můžeme to zkusit." souhlasila Andy.

"Holky víte co, musím se vám s něčím svěřit. Mám strach ze tmy. Když svítí měsíc, tak to ještě jde, ale…" přiznala se Luna.

"Víla noci a má strach ze tmy? No dobře. Počkej tady venku. My jdeme." řekla jsem a vyrazila. Andrea šla hned za mnou. V jeskyni byla taková tma, že jsem neviděla ani na krok. A tu, sklouzla mi noha, a já spadla do nějaké hluboké jámy.

"Pomóc!" křičela jsem "Andy! Luno! Pomozte mi někdo!

"Už jdu Spirit" slyšela jsem Andreu.

"Já taky." přidala se Luna. Hlas měla silný a na svůj strach ze tmy úplně zapomněla. "Počkat něco mě napadlo. Měsíční zář!"

Celá jeskyně se náhle projasnila, až jsem musela přivřít oči. Slyšela jsem, jak Andy zalapala po dechu.

"Co se děje?" sice mě bolelo celé tělo, ale přece to nemohlo být tak hrozné.

"Víš co, nehýbej se. Ruku máš nějak divně. Já ji ti zavážu a zkusím trochu přeléčit.

"Au to bolí." cukla jsem sebou.

"Říkala jsem ti, ať se nehýbeš. Počkej. A je to." ovázala mi ruku liánou, kterou vyčarovala.

"Díky." řekla jsem, pak se proměnila a vyletěla z jeskyně.

"To asi nebyla ta jeskyně, ale jeden z dolů." řekla Andy a já si teprve všimla, že má k proměně novou brož. A Luna taky.

"Holky vy máte Fearix."

"Fearix?" nechápaly.

"Je to přeměna, kterou víla dostane, když překoná svůj strach. Například jak si Luno, vletěla do té jeskyně a překonala strach ze tmy a pak si pomocí fearixu posvítila. Ale proč ho máš ty Andy? " podívala jsem se na ni.
"No, upřímně, měla jsem, vlastně pořád mám, fobii z krve. Když vidím krev tak se pozvracím nebo omdlím. A ty jsi fakt dost krvácela. Naštěstí přišel ten farix, nebo jak, a já tě mohla přeléčit." vysvětlovala a vypadala dost zmateně.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama