Leden 2015

Soutěž 2 "Moje postava - Tvoje představa"

14. ledna 2015 v 18:54 | Pavli
Když jsem dopsala IBE (Ice Blue Eyes - ledově modré oči) napadlo mě že bych vyhlásila soutěž.
JAK PODLE TEBE VYPADÁ POSTAVA Z MÝCH PŘÍBĚHŮ (písniček)
Může se zúčastnit kdokoli. S jakoukoli postavou (může jich být i víc). Můžeš kreslit, psát nebo zrýmovat (neplatí u těch kde je napsaný popis) najít obrázek na google a nějak ho upravit (nebo neupravit to je na vás) nebo všechno dohromady.
Hodnotí se hlavně originalita a kreativita ať v samotném dílu nebo v způsobu jakým bylo vytvořeno.
Výtvory posílejte na e-mail (pavli2001@seznam.cz) nebo zveřejněte na svém blogu.

Nejlepší autoři dostanou:

Min. měsíc jejich adresu webu na mých stránkách a i doporučení jejich stránky mým přátelům a šíření dál.
(jen pro ty co nějakou mají a samozdřejmě jen pokud chtějí)

Diplomek

+ už mně nic nenapadá tak buď přidám později nebo něco co byste chtěli vy
(třeba momentálně celkem často chodím na ask tak pokud někdo má tak like apod.)

Ice Blue Eyes

14. ledna 2015 v 18:24 | Pavli |  IBE - Ledově modré oči
"Když jsem procházela uličkou plnou zkoumavých pohledů, měla jsem pocit, že teď už je jen na nich, jestli tohle bude můj konec nebo nový začátek. …. Mýlila jsem se."

Tiffany Beckstrová
studentka PTAV

Když si sedla na nejbližší volné místo, konečně se ji povedlo uniknout nic neříkajícím pohledům a uštěpačným poznámkám ostatních. Pořád tomu nemohla uvěřit. Co tu vůbec děla? Znovu vytáhla z postranní kapsy svého batohu dopis, který ji přišel před pár dny a díky němuž je tady.

Vůbec nevypadal jako úřední dopisy, ve kterých je obvykle nabádal, aby zaplatili účet za elektřinu nebo plyn. Sněhobílá obálka adresovaná na její jméno byla zapečetěná, a tím i uchráněna před zvědavými pošťačkami. Nemohla odolat a znovu pročítala řádky, co ji změnily život.

Pane/Slečno Tiffany Beckstrová .
Nebojte se. Ani váš výjimečný talent neunikl oku naší akademie.
Výbor vás prohlásil za dostatečně nadaného/nou,
aby vám bylo umožněno studovat mezi elitou.
Tímto vám srdečně gratuluji k přijetí na prázdninový semestr Profesionální Talentové Akademie Venus.
Ezop Tamburíny
předseda výboru PTAV

Měla by být štěstím bez sebe, ale nebyla. Opravdu netoužila trávit celé léto s partičkou nafoukaných snobů. A z nějakého důvodu jí nahánělo hrůzu, že někdo má takový přehled, že vás najdou i v takovém zapadákově, v jakém žila. Radši schovala dopis zpátky a místo něj vytáhla úplně nový skicák a pastelky. Proto tu byla. Docela dobře kreslila. Možná víc než dobře. Lidé říkali, že slunce z jejích obrázků opravdu svítí a vše se zdá tak opravdové. Vyhlédla z okna, jestli neuvidí něco zajímavého, ale jeli tak rychle, že než ji něco zaujalo, bylo to pryč. Tak se musí poohlédnout po inspiraci uvnitř

A pak ho uviděla. Seděl jen o dvě místa od ní. Ležérně se koleny opíral o sedadlo před ním s kapucí karmínově červené mikiny na hlavě a sluchátka v uších. Mírně zastřižené ebenové vlasy dokonale kontrastovaly pletí, která byla už teď na začátku léta mírně opálená. Sám se nepřítomně díval na ubíhající krajinu za oknem, jakoby mu vůbec nedocházelo, že pouhý pohled na ně vyvolává infarkty.
Vypadá to, že už našla svou inspiraci.

Vzala tužku a začala kreslit. Nemusela ani vzhlédnout, protože každičký detail znala nyní už nazpaměť. Někoho takového se nedá jen tak zapomenout. Když skončila, poprvé se opravdu podívala na své dílo. Ale chlapec na obrázku se už nedíval z okna. Z jeho obličeje na ni zářily ledově modré oči. Až neskutečně modré oči. Ta barva musí být výplod mé fantazie. To nemůže být možné. Vzhlédla od portrétu a opravdu zahlédla mrazivou modř jeho očí. Působily tak nadpozemsky, jakoby z jiného světa.

A dívaly se přímo na ni.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------
Po dlouhé době další krátká povídka. A zrovna "popisová" (druh krátké povídky kde se hlavně popisuje okolí a skoro žádný děj. Taky mám povídky "pocitové" a tam jsou hlavně pocity - př. Strach. Přemýšlím jestli to mám radši nechat tak, nebo použít to jako začátek nové serie, o které vůbec nevím jak by pokračovala. Nebo mám vzít jako začátek jinou krátkou povídku? A nebo se mám dotlačit a dopsat Spirit, i za cenu toho, že to nebude nic moc? Hlasujte v anketě.