Leden 2017

Dívka bez křídel

17. ledna 2017 v 21:14 | Pavli |  Krátké příběhy
Pozn. (Au)torky: Příprava na sohovku - vyprávění ispirované obrazem Vražda v domě

Výsledek obrázku pro Vražda v domě

Sama

12. ledna 2017 v 15:01 | Pavli
Proč jsou múzy noční tvorové, když tvořit bez světla je pro nás skoro nemožné?


Teď konečně je sama.
A předstírat už nemusí,
že jí je fajn.
I když má srdce na kusy.

Pláče.
Zarudlé má oči.
V ruce kapesník.
A hlava se jí točí.

Celý den.
Schovaná za rouškou úsměvů.
A nikdo netušil,
že není jí do zpěvu.

Teď konečně je sama.
Už nemusí předstírat.
A tak pláče,
protože nechce se jí smát.

...

Kapka za kapkou plyne.
Pocity nezmění.
Ona to dobře ví.
Už nebude to jiné.

Ne teď, možná již nikdy více.
Mysl pohltil jen žal a chlad.
Smutek jí pevně svírá plíce.
Proč by se měla smát?

Nikdo nevidí za clonu štěstí.
Snad lepší je, když nevidí.
Lítost pomáhá jak rána pěstí.
Kdo nepochopil, závidí.

K čemu jí je ten zřejmý úspěch,
když pokrytý je slzami?
Na tváři tkví falešný úsměv,
"Prosím. Už je to za námi?"

Přečkala další chladný den.
Teď předstírat už nemusí.
Všechen smutek se prodírá ven.
Svět rozpadá se na kusy.

Pláče. Nemůže zastavit.
Zbyl z ní jen chabý lidský stín.
Vidíš ho? Skrz ty roztříštěné oči.
Které zamořil kdys chlad a splín.

...

Teď konečně je sama.
Proč nemohla by nahlas lkát?
Jen ať si klidně pláče,
Ne každý se chce pořád smát.


Jedna nepřečtená zpráva

9. ledna 2017 v 19:31 | Pavli |  Úvahy a témata týdne
To, že ji už léta nikdo neviděl, neznamená, že u neexistuje.
Nebo to možná znamená přesně tohle.


Už dávno jsem opět zaklapla šuplík s tímto blogem. Píšu teď spíš pro sebe, nebo (což je horší) nepíšu vůbec. Mrzí mě to, ale vím, že se k psaní vrátím později, až najdu ztracený elán. Ostatně jako vždycky. Tenhle blog si na mé dlouholeté pauzy už ostatně zvykl.Jedna věc mě však neustále udivuje.

Statistiky.