Básničky

Osvícení

31. července 2017 v 22:28 | Pavli
Psát někdy znamená přestat myslet.
Nikoliv však přestat žít.
Vítej snílku,
v našem prapodivném světě.
Blaženě ptám se,
zda provázet tě smím.

Mým přístavem,
jenž zemí bláznů zvete.
- ale co je dnes
nezváno bláznovstvím.

Jsem smělý skřítěk,
co různá jména nosí.
Jak bílý králík
já provedu tě tmou.

Až k bráně té,
před níž mnozí psanci prosí
a Stín hlídá děti,
co nikdy neusnou.

Cos našel za dvířky?
Zda zeptat-li se mohu.
Kdys žárovku
tu zasel jiný mnich.

Chtěl osvítit,
tak obrátil se k bohu.
A dal tak vzniknout
první knize knih.

Dnes tma je zas,
mnozí už zapomněli.
Jak chutná slunce.
Proč duše nejde v prach.

Dnes zvou nás blázny.
A v tom je problém celý.
Po kapkách krve
rozlévá se strach.

Zrcadlení

11. března 2017 v 19:21 | Pavli
Vidíš, co se děje pod hladinou?


Vzhlížíš ke dnu,
v hloubi snění.
dost už bylo zrcadlení.

Šeptáš v tichu,
voda pění,
nikdo jiný už tu není.

Úmění

2. října 2016 v 15:01 | Pavli
Tvoř a nech tak vzniknout světy.
Nič a nakonec zničíš i sám sebe.


Tak flétno hraj,
vstříc luhům a hájům.
Slavíku pěj, než utichne smích.
Znám písní pár.
Snad broukat je zvládnu.
A tenhle tón není náš poslední.

Podivných skic,
tvořím plný sešit.
Paletu vem a zkus jen tak snít.
Tužky? - Křídy?
Není co řešit.
Věřím, ten tah není náš poslední.

Probuzení

30. září 2016 v 20:07 | Pavli
Častokrát zapomínáme na to nejdůležitější.
Není čas to napravit?


Je noc. Je tma. A každý dávno spí.
Je noc. Je tma. Hluk se mi protiví.
Je tma a noc. Jen stíny. Každý ví.
Když sníš, si blíž.
Mému světu bláznovství.

Je den. Je čas. Žít podle pravidel.
Je den. Je čas. Kdo by mi záviděl?
Je čas a den. Radši měla jsem jít spát.
Nač mám dál lhát?
My dva neměli se znát.

Bezbranná laň

3. června 2016 v 18:42 | Pavli
Je jednodušší psát básně svazující, než ty, které ti dovolí vzlétnout.
Ale když svážeš správnou část své duše, ta druhá může létat.


Znáš mě?
Myslím, že ne.
Jediné, co vidíš
je srdce bezmocné.

Vidíš laň,
malou a bezbranou.
Ty - s tváří prolhanou.
V ruce máš střelnou zbraň.

Lapeni

24. května 2016 v 20:57 | Pavli
Skládání básní depresivních (?) aneb jak se slaví oslavy radosti.


Papír prázdný.
Tichá slova.
Splašené myšlenky.
Plné tajemství.

Když křik zazní.
Uteč. Znova.
Vymaž vzpomínky.
Nikdo se nedozví.

Luční kvítek

19. května 2016 v 15:36 | Pavli
Báseň přeslazená nektarem z květů růží.


Můj milý blázínku,
s pomněnkovýma očima.
Zima už skončila.
Nám něco nové začíná.

Přítulné svízele,
s tvým úsměvem se ztratily.
Snadno zbavuješ mě nočních můr.
Já pak mám v břiše motýly.

Když zvoní klekání

17. dubna 2016 v 14:51 | Pavli
Můžeš přestat věřit na čerty, duchy a démony.
Ale jak jednou uvěříš na klekánice, nikdy se jich nezbavíš.


Temnotou noci,
zvon kostela zvoní,
dívenka v košilce,
slzičky roní.

Po sedmém zvonění
ji nic nezachrání.
Nemůže usnouti.
Odbíjí klekání.

Zaslepení

5. dubna 2016 v 21:20 | Pavli
Básnička k tématu týdne "Slepota" vydaná o týden později :)
A jen poznámka, myslím, že jsem příliš slabá zaslepená.


Slepí jsou ti, co nevidí.
Zaslepení, ti, co nechcou vidět.
Slepých, těch je mi celkem líto.
Zaslepení by se měli stydět.

Jední žijí v stálé temnotě,
Druzí před vším oči zakrývaní,
Navždy odsouzeni k věčné samotě.
Tak odlišní i když se stejní zdají.

Utíkat a řvát

3. dubna 2016 v 16:01 | Pavli
První báseň napsaná ze všech prvotních slov.
Slov nahraných v jednom z vzácných momentů inspirace
na diktafon při běhání.


Je čas roztáhnout křídla,
Oheň začíná už plát.
Už se toho nelze zbavit.
Chci jen utíkat a řvát.

Nechat plachty jen tak vlát,
Nestíhat, nepamatovat.

Všeho je tak nějak moc a příliš.
Proč musím sedět, poslouchat?
Chvěju se, a ty se divíš?
Nevím, jak to nevnímat.

Chytání motýlů

18. února 2016 v 14:59 | Pavlína Smolková
Basnička, ve které se pojí dvě nejkrásnější věci, psaní a motýli.
Málokdy totiž najdete inspiraci nad čistým papírem.


Ptám se všech slavných básníků,
"Jak byste tohle vyřešili?"
Já dala jsem svým slovům křídla
a můj papír je teď sněhobílý.

Slova létají mi po pokoji,
jak houf motýlů bělásků,
Jenže já se o svou báseň bojím.
Její život visí na vlásku!

Tanec za svitu měsíce

17. února 2016 v 15:04 | Pavli
Básnička. Co víc říct. Poznáváte?


To jak řekl její jméno.
Vzájemný pohled do očí.
Už nelze zapomenout.
Tohle už nikdy neskončí.

Dance in night

13. ledna 2016 v 19:12 | Pavli
Co člověk nenajde, prohrabáním zapomenutého šuplíku plného slov...


You said my name,
you took my hand
and our hearts
beated again.

From rhytm od songs,
we danced all night
and I felt so,
that we allied.

Navždy zhasne

11. listopadu 2015 v 18:28 | Pavli
Stačilo by jen slovo....nebo by to dopadlo stejně?


Tisíc věci, tisíc přání
všechno mizí znenadání,
nemáš kam utéct, nevím co řvát,
Nedávám ti smysl? Tak nauč se ptát.

Štěstí

10. listopadu 2015 v 20:30 | Pavli
Štěstí je vtipný človíček,
když už se strašně nudíš.


Štěstí je dobrá nálada
a slunce, když se vzbudíš.

Strohé sbohem

27. října 2015 v 19:40 | Pavli
Stůj!


Neodcházej.
Dál na cestě mě doprovázej.
Hej, prosím, netrucuj!

Tak propána už Stůj!

Já:

16. října 2015 v 9:22 | Pavli

Zdravá kritika vlastní osobnosti a nebo jen prázdné stížnosti?


Já v srdci jsem vždy trochu rebel,
a moc dobře to vím,
i když mé malé rebelství,
nejde srovnat s tím tvým.

Růže

27. srpna 2015 v 15:16 | Pavli
Báseň dívky, co nikdy nebyla doopravdy zamilovaná.

Proč?

10. dubna 2014 v 16:11 | Pavli
Proč?
Tvé oči září,
jak padlý sníh,
Však na mě nepohlédneš.

A tvůj úsměv,
zas mihl se ti v tváři,
zas slyším ten tvůj smích,
ale nademnou je vzdechneš.

Tvůj hlas
jako píseň zní,
co nikdy nedoznívá...
Proč u mě ti dojdou slova?

Proč si tak krásný?
Ten o kom každá snívá.
Proč zkoušet to mám znova.

(básnička)
----------------------------------------------------------------------------
Jeden z posledních výplodů mé pomalu umírající fantazie. Dřív jsem ve svých výtvorech vyděla alespoň malou originalitu, ale tohle už jsou jen žvásty, co píše každý druhý. Dochází mi nápady a inspirace v nedohlednu.
Možná je to tím, že nic s toho o čem se snažím psát neprožívám. Necítím....

Sama

7. března 2014 v 14:55 | Pavli
Konečně sama
a předstírat už nemusí,
že jí je fajn,
i když má srdce na kusy.

Pláče
a zarudlé má oči
v ruce kapesník
a hlava se ji točí.

Celý den
schovaná za rouškou úsměvů
a nikdo netušil,
že není ji do zpěvu

Teď konečně je sama.
Už nemusí předstírat,
a tak pláče,
protože nechce se ji smát.

(básnička)
 
 

Reklama